Překvapivá data z prvního čtvrtletí ukazují, že česká ekonomika sice roste, ale její motor běží na dvě různé rychlosti. Zatímco domácnosti a firmy utrácejí, zahraniční obchod výsledné číslo kazí.

V prvních třech měsících roku si připsala meziroční růst 2,1 %. Na první pohled solidní číslo má ale jednu vadu – růst táhnou hlavně domácí síly. České domácnosti utrácejí, firmy investují do nového vybavení, ale obchod se zahraničím pokulhává.

Podrobnější data ČSÚ odhalují zajímavý kontrast. Pokud se zaměříme na vývoj čtvrtletí po čtvrtletí, růst HDP táhla hlavně tvorba hrubého kapitálu – tedy investice firem. Naopak saldo zahraničního obchodu působilo jako brzda.

Průmysl ztrácí dech, služby šlapou

Když se nebudeme dívat jen na HDP ale i na tzv. „hrubou přidanou hodnotu“ (rozdíl mezi hodnotou vyrobeného zboží a náklady na jeho produkci), uvidíme další zajímavé detaily.

Meziročními tahouny ekonomiky byly dva hlavní segmenty. Zaprvé to byl průmysl, zadruhé pak široký výsek zahrnující obchod, dopravu, ubytování i pohostinství. Mezičtvrtletní srovnání je ale mnohem výmluvnější – zatímco většina služeb si vedla dobře, průmysl byl v tomto srovnání jednoznačně brzdou.

Zaměstnanost zůstává stabilní

Pozitivní zprávou je, že zaměstnanost si udržuje stabilitu. Ve srovnání s předchozím čtvrtletím zůstala beze změny a meziročně je dokonce o 0,7 % vyšší.

Lidem se daří udržet si práci, i když ekonomika nevykazuje jednoznačný růst.

Kde hledat příčiny?

Ekonomové stále zkoumají příčiny tohoto zpomalení, a poukazují především na dva faktory. Prvním je přetrvávající slabá poptávka v západní Evropě – tedy v oblastech klíčových pro český vývoz. Druhým je pak efekt zvýšených dovozů, které zhoršují obchodní bilanci.

Zajímavé je, že ani vysoký výkon automobilového průmyslu v prvním čtvrtletí nedokázal situaci zachránit. A navíc teprve druhé čtvrtletí ukáže, jaký dopad budou mít zásoby, které firmy nashromáždily, i když první náznaky bylo možné pozorovat už v březnu.

Co to znamená pro běžné lidi?

Pro obyčejné lidi je klíčové toto: domácnosti utrácejí, a to pomáhá ekonomice držet tempo. Zároveň ale české firmy bojují s odbytem v zahraničí. Rychlý růst se tedy čekat nedá, spíše se bude hrát na výdrž.

A navíc je tu inflace – ta v eurozóně v dubnu zrychlila na 3 %. I když je česká měnová politika nezávislá, vývoj u našich největších obchodních partnerů nás vždy nakonec ovlivní.

První čtvrtletí tedy vyslalo jasný signál: česká ekonomika už nemůže spoléhat jen na tradiční průmyslové partnery a jeden dominantní exportní sektor. Potřebuje najít nové zdroje růstu – a to rychle.