Už několik dní, ne-li týdnů vévodí (nejen) finančním zprávám americký tlak na Kanadu, Mexiko a Čínu. I na webu Collegas jsme se této situaci věnovali.

V tomto případě bychom rádi navázali na článek ze 4. února. V něm bylo totiž řečeno, že cla na kanadské, mexické a čínské zboží už platí a mezinárodní trh už pociťuje dopady.

Ale to už teď neplatí.

Americký prezident oznámil odklad uvalení cel na mexické a kanadské zboží o měsíc. Rozhodnutí přišlo poté, co telefonoval s představiteli obou zemí, kteří ve snaze uklidnit situaci souhlasili s posílením bezpečnostních opatření na hranicích. Američané tímto krokem chtěli dosáhnout větší kontroly nad nelegální migrací a pašováním drog do USA.

Takže abychom upravili název minulého článku podle nynějšího vývoje – „Cla (ještě, zatím, teď) neplatí a trhy čekají, co bude dál.“

Například Mexiko v reakci na Trumpovy požadavky souhlasilo s okamžitým nasazením 10 000 vojáků Národní gardy k zabezpečení hranice. Podle prezidenta Trumpa má tento krok pomoci snížit příliv nelegálních migrantů a zastavit obchod s drogami, zejména fentanylem. Mexická vláda však zatím k dohodě neposkytla oficiální vyjádření.

Podobná opatření chystá i Kanada, která plánuje investovat plných 1,3 miliardy dolarů do ochrany své hranice s USA. Premiér Justin Trudeau uvedl, že Kanada nasadí drony, vrtulníky a posílí bezpečnostní složky. Cílem je nejen zabránit nelegální migraci, ale také omezit přítomnost drogových kartelů působících v zemi.

Trump uvedl, že Kanada a Mexiko podnikají tyto kroky jako reakci na dlouhodobé problémy, které Spojené státy trápí. Podle něj dohody pomohou chránit americké občany před drogami, zejména fentanylem, jenž si v USA ročně vyžádá statisíce životů.

Dlužno ale dodat, že podíl kanadského fentanylu na celkovém množství této drogy zabavené na amerických hranicích je zanedbatelný – tvoří pouze 0,2 %.[1] Přesto Trump považuje přijatá opatření za důležitý krok k posílení bezpečnosti a prevenci nelegálního obchodu.

Zdá se, že cla se místo tvrdé politické a finanční reality stala nástrojem přesvědčování, respektive (ná)tlaku. My máme ten a ten problém a chceme ho vyřešit co nejdříve, proto na vás na 99,99 % uvalíme cla… ale dáme vám měsíc čas nám zavolat nebo napsat e-mail. Nebo poslat k hranicím 10 000 vojáků.

Řada analytiků[2] tento názor sdílí. Například cla ve výši 10 % vztahující se na Čínu, se odkladu nedočkala. To je podle některých dokladem strategie výměny – tedy že USA jsou ochotny snížit cla výměnou za významné ústupky, například prodej části TikToku americkým vlastníkům. A nyní se jednoduše čeká, co na to Peking.

Takovýto plán se ale může změnit ve smrtící past. Čína totiž okamžitě reagovala zavedením odvetných cel na americké výrobky, včetně 15% tarifu na uhlí a zkapalněný zemní plyn a 10% cla na ropu a zemědělské stroje. Kanada se k protiopatřením připojila a oznámila 25% cla na americké zboží v hodnotě 155 miliard dolarů. Obchodní válka se tak může rychle stupňovat, přičemž zejména Mexiko musí s USA spolupracovat kvůli silné ekonomické závislosti na americkém trhu.

A nezapomínejme ani na lidskou stránku. Nová cla vyvolala silné reakce i mezi Kanaďany, kteří začali na sociálních sítích sdílet tipy na alternativy k americkému zboží. Kanada je už od druhé světové války jedním z nejbližších amerických spojenců, téměř bratrským národem na severu.

A tato tvrdá a krutá politika Washingtonu řadu prostých lidí šokovala a znechutila. Řada lidí přestala nakupovat americké zboží (premiér Ontaria Doug Ford už oznámil plány na omezení prodeje amerického alkoholu v restauracích a obchodech) a začala bojkotovat služby z druhé strany hranic. Byly odřeknuty zájezdy a výlety – podle Americké cestovní asociace by mohlo omezení kanadských cest do USA způsobit ztráty přes dvě miliardy dolarů.

Je vidět že situace je nestálá a mění se prakticky ze dne na den. Navíc se takovýto nátlak nesetkává s pochopením, a už tak napjaté vztahy se ještě více vyhrocují, nemluvě o úpadku těch „zatím“ dobrých. Řada lidí se už začíná ptát „Když jsou Američané takto tvrdí vůči nejbližším spojencům, co čeká ty ostatní?“ a uvažují, jestli jsou vztahy s USA za takových podmínek vůbec výhodné.

Nezbývá než čekat a doufat v klidnější řešení sporů a schopnost politiků řešit problémy. Zatím nelze říct co budoucnost přinese, je jen možné připomenout ono pořekadlo o kloboucích a jízdě z kopce.