Řada českých společnosti působících v sektoru těžby a zpracování kovů má obavy, že nová cla na dovoz oceli a hliníku do USA ještě více zhorší situaci evropského průmyslu.

Oceláři se proto obracejí na EU a prosazují zavedení ochranných mechanismů na celoevropské úrovni (nezapomínejme, že uhlí a ocel stály u prvních krůčků evropského sjednocování a mají tak i veliký symbolický význam) a očekávají představení tzv. „Akčního plánu pro ocel“, který by měla Evropská komise zveřejnit už 19. března.

Dopad amerických cel na české oceláře

Podle generálního ředitele Vítkovice Steel Radka Strouhala nová cla zvýší tlak na evropský trh.[1] Evropské společnosti, které už nyní mají problém konkurovat levným dodávkám z Asie, předpovídají velké problémy a další pokles konkurenceschopnosti (za zmínku stojí například nepřímý negativní dopad na Třinecké železárny, které většinu své produkce prodávají v Evropě).

Výrobci z Číny a dalších zemí, kteří nyní díky clům přijdou o přístup na americký trh, budou hledat nové odbytiště právě u nás, a oceláři proto prosazují revizi současných ochranných opatření a úpravu regulací, které snižují jejich konkurenceschopnost.

Akční plán pro ocel: naděje pro evropský průmysl?

Zástupci ocelářského průmyslu proto jednali 4. března s vedením Evropské komise včetně Ursuly von der Leyenové. Výsledkem má být právě onen „Akční plán pro ocel“, který bude (nebo by měl) řešit:

- Podporu výroby nízkoemisní oceli

- Ochranu proti neférovým dovozům

- Dlouhodobá opatření pro stabilizaci trhu

Čeští oceláři a podnikatelé v příbuzných odvětvích věří, že politická podpora sektoru v EU sílí, ale požadují rychlé a konkrétní kroky na ochranu trhu a snížení vysokých cen energií, které průmysl zatěžují.

Tyto požadavky však zaznívají dlouhodobě, a je tedy otázkou, jestli se podaří evropskou byrokracii rozhýbat dostatečně rychle a hlavně včas – celní rozbroje nabírají na obrátkách a zpomalit se rozhodně nechystají.