Ještě před pár lety bylo stavební spoření jasnou volbou. Teď se ale zdá, že tato éra pomalu končí. Co se děje a jaké jsou alternativy? Podívejme se!

Podle posledních dat přibylo za letošní první pololetí jen 187 tisíc nových smluv – meziročně až o pět tisíc méně. Pro srovnání – ještě před třemi lety jich bylo bezmála půl milionu. Navíc je tu i pokles aktivních smluv – na 2,6 milionu. Pokud budeme chtít opět srovnávat, tak na začátku roku 2022 jich bylo o 600 tisíc více a před dvaceti lety bylo těchto smluv až 6 milionů!

Co za tím vězí: státní podpora a nízký výnos

Podle expertů tu jsou dva hlavní faktory:

1. Razantní snížení státní podpory – Vloni v rámci vládního konsolidačního balíčku klesl maximální roční příspěvek státu z původních 4500 Kč nejprve na 2000 Kč a poté na současných 1000 Kč. To v dnešní době nestačí a „stavebko“ tak přišlo o jedno z hlavních lákadel.

2. Nevýhodné podmínky – Bez této podpory navíc vyniknou i neduhy produktu: relativně nízké úročení, vysoké poplatky (až 399 Kč ročně za vedení účtu) a povinná šestiletá vázací doba, ve které se k penězům bez sankcí nebo omezení státní podpory nedostanete.

Kombinace těchto dvou faktorů tedy znamená, že stavební spoření je nevýkonné, drahé na udržování, a navíc aktivně omezuje peníze v něm uložené nějak lépe využít. Na trhu, kde je v dnešní době k dispozici např. DIP nebo jiné investice, to zákazníkům prostě nedává smysl.

Mizí i spoření dětem

Podobný úpadek zájmu jako u stavebního spoření nastal i u spoření dětem. Celé dvě třetiny současných tatínků a maminek dostaly „stavebko“ od svých rodičů, dnes se počty pohybují kolem čtvrtiny. A celá polovina z nich ho dokonce hodlá předčasně ukončit.

Když se zavírají jedny dveře, otevírají se druhé

S tím, jak upadá atraktivita stavebního spoření, roste zájem o jiné způsoby zhodnocení peněz. Dají se rozdělit podle délky spoření, a to na dva hlavní typy:

- Pro krátkodobé spoření (až 2 roky): Spořící účty. Jsou flexibilní, takže máte své peníze kdykoliv k dispozici.

- Pro střednědobé a dlouhodobé spoření (3+ let): Podílové fondy. Investují do dluhopisů, akcií nebo nemovitostí, a navíc mají potenciál překonat inflaci, o čemž si mohou spořící účty i stavební spoření nechat jen zdát.

Inflace je v dnešní době největším rizikem pro spoření. Na ní však většina rodičů zapomíná, a na spořících účtech tak spoří dětem deset i více let. Za vynaložené úsilí ale díky inflaci nedostávají adekvátní zhodnocení.

Poslední výhoda – ani úvěr to nezachrání

Jedním z lákadel stavebního spoření byla i možnost získat výhodný úvěr. Tato možnost tu stále je, a navíc je v některých případech vázaná i na státní podporu a dotační programy. Tak v čem je problém?

Tady musíme trochu do hloubky. Stavební spoření funguje jako uzavřený systém: spořitelny poskytují úvěry, které se berou z peněz spořících klientů. A pokud tito přestanou spořit, stavební spořitelny nebudou mít prostředky k poskytování úvěrů.

A opět – jsou tu jiné a lepší možnosti. Dnes se dá úvěr získat i bez naspořené částky, a na trhu jsou i nezajištěné úvěry s dobrými podmínkami. Navíc i samotné banky, pod které stavební spořitelny spadají, přestávají celý tento systém podporovat a klienty přesměrovávají na hypotéky.

Počet úvěrů, poskytnutých ze stavebního spoření, tak v letošním prvním čtvrtletí klesl na 442 846 – nejméně za posledních deset let.

Je „stavebko“ mrtvé?

Nízká podpora od státu, nízký výnos, vysoké poplatky a ztráta hlavních výhod. Tohle všechno dohromady odradilo drtivou většinu lidí od stavebního spoření a nevypadá to, že by se tento trend měl obrátit, rozhodně ne bez velké reformy.

„Stavebko“ prostě přestalo být atraktivní. Mezi lidmi se také začaly více prosazovat investice, jejichž oblíbenost roste díky poměrně jednoduchému principu investování, a hlavně díky velkému zhodnocení vkladů.

K tomu všemu zmizela i pobídka zřídit si stavební spoření kvůli lepšímu úvěru. Doba, kdy stavební spoření bylo jedním ze základních kamenů zhodnocování peněz, je tak zřejmě definitivně pryč.