Český trh s půjčkami čeká zásadní proměna. Kabinet předal poslancům návrh zákona, který má stanovit strop na úroky ke spotřebitelským úvěrům. Podle premiéra jde o zásadní krok k narovnání podmínek a ochraně spotřebitelů před drahými úvěry, které je mohou dohnat až k exekuci.

Co je v novém zákoně napsáno?

Zákon rozlišuje dvě základní situace. U tzv. mikroúvěrů, tedy půjček do 20 tisíc korun na dobu kratší než jeden rok, se zavádí specifický výpočet. Poskytovatel si bude moci naúčtovat paušálně maximálně 2 000 Kč jako náklady spojené s poskytnutím úvěru. K tomu se přičte částka odvozená od výše půjčky, délky splácení a úrokové sazby, která se odvíjí od základní sazby ČNB.

Pro všechny ostatní spotřebitelské úvěry tu pak bude klíčový parametr – maximální roční procentní sazba nákladů neboli RPSN. Ta bude stanovena jako čtyřnásobek základní úrokové sazby ČNB navýšený o osm procentních bodů. Aby se zabránilo příliš nízkým stropům v době „levných peněz“, zákon počítá s tím, že se pro výpočet vždy použije minimálně čtyřprocentní hodnota.

V praxi to znamená, že by žádná půjčka nemohla mít RPSN vyšší než 48 %. To je zásadní zlom oproti současné praxi, kdy se úvěry od nebankovních společností často pohybují i v řádu stovek procent ročně.

Omezení reklam

Novela ale necílí jen na samotné úročení. Výrazně zpřísňuje také pravidla reklamy na úvěry. Pokud zákon projde, definitivně skončí éra sloganů, které lidem namlouvají, že si díky půjčce zlepší životní úroveň.

Reklama také nebude smět tvrdit, že úvěr může nahradit vlastní úspory, a také zmizí klamavé věty o tom, že dosavadní dluhy nemají vliv na posouzení žádosti o novou půjčku.

Tyto změny vítají zejména dluhoví poradci, kteří denně pomáhají lidem chyceným do úvěrové pasti. Podle nich je novelizace krok správným směrem, který pomůže zpřehlednit trh a ochránit ty nejzranitelnější.

A co černý trh?

Zatímco poradci jásají, nebankovní sektor varuje před zcela opačným efektem. Asociace poskytovatelů nebankovních úvěrů upozorňuje, že regulace uzavře dveře k legálním financím řadě lidí, zejména z nízkopříjmových domácností. Podle jejich odhadů by až 90 tisíc lidí mohlo přijít o možnost půjčit si oficiální cestou.

Většinou jde o poměrně běžné, a nečekané výdaje – najednou se rozbije pračka, nebo se porouchá auto cestou do práce. Právě tito lidé se pak mohou ocitnout v situaci, kdy jim nezbude nic jiného než sáhnout po nelegálních nabídkách.

Podobnou zkušenost už má např. Slovensko, které podobný strop zavedlo dříve. Trh se tam sice vyčistil a méně solidní poskytovatelé zmizeli, objevilo se ale něco jiného. Rozmohl se poměrně silný trh s nelegálními půjčkami – po přijetí regulace poptávka nikam nemizí, jen přinutí trh hledat nové možnosti.

Dilema bez snadného řešení

Česko tak stojí před klasickým regulatorním dilematem: na jedné straně je tu snaha ochránit lidi před dluhovými pastmi, na straně druhé reálné riziko, že těm nejslabším vezme možnost získat potřebné finanční prostředky bezpečně.

Odpovědí zřejmě nebude jen samotný strop, ale hlavně celková změna přístupu k finančnímu vzdělávání a dostupnosti sociální pomoci. Samotný zákon totiž neřeší situaci těch, kteří si na konci měsíce potřebují půjčit, protože jim jednoduše nic jiného nezbývá. Právě jejich ochrana by měla být skutečným testem toho, jestli budou nová pravidla fungovat tak, jak si jejich tvůrci představují.

Nyní se musí rozhodnout poslanci. A zatímco se mluví o férových pravidlech a likvidaci trhu, obyčejní lidé budou chtít vědět jediné – jestli si příště, až se jim rozbije lednička, budou moci půjčit peníze od solidní společnosti.